Jsem pod nadvládou strojů měřících čas

wood hotel bed bedroom
Photo by Dương Nhân on Pexels.com
Nerad vstávám příliš brzy a obzvláště jsem nerad, pokud jsem k opuštění vyhřáté postele nucen nějakými okolnostmi. V tomto případě je tou nepříjemnou okolností můj budík.

Chápu, dělá svou práci, a proto nemám žádné právo být na něj ráno naštvaný. Vlastně bych měl být rád za to, že dělá svědomitě přesně to, co jsem od něj požadoval. Jenže, citům neporučíš. Takže jsem naštvaný. Každé ráno.

red carlton alarm clock
Photo by Pixabay on Pexels.com

Jeden z mých kolegů se své závislosti na budíku zbavil již dávno a probouzí se tak v době, kdy chce on a ne jeho budík. Tento fakt mne inspiroval k tomu, dát si předsevzetí vstávat taky bez budíku a osvobodit sám sebe od nadvlády strojů. Zkrátka snažit se vylézt z postele tak, abych preventivně budiče „zamáčknul“ dřív, než začne konat svou práci.

Mám-li však být naprosto upřímný, nedaří se mi to a jsem z toho zoufalý. Četba motivační literatury mi příliš nepomáhá a tak sice každý večer uléhám na své lůžko s předsevzetím, že ráno vstanu dřív než můj budík, ale téměř každé ráno se probouzím v okamžiku, kdy jeho zvonění poněkolikáté odkládám tlačítkem „odložit“. Dobrovolně tak na sobě páchám zlo. Z každého takového selhání si totiž odnáším značnou porci frustrace z toho, že jsem to nezvládl. A tak jak se upevňuje můj hloupý návyk odkládat zazvonění budík, roste má závislost na něm a z tohoto začarovaného kruhu nevidím cestu ven.

Ale jednou…. Slyšíte mě? Jednou to dokážu…

A co vy? Vstáváte na první zazvonění? Nebo budík vůbec nepotřebujete?

Alex Kozák
Jsem lidový filozof po dědečkovi a konzultant na volné noze. Nabízím svůj pohled na věci i události okolo mne. Nenutím nikoho, aby s mými názory souhlasil nebo je přijímal. Píšu si co chci a o čem chci.

Sdílet článek:

Další články rubriky:

Odesláno

Vaše zpráva byla odeslána

Děkuji za vaši zprávu. Odpovím na ní hned, jakmile to bude možné.