Katerina Vostra

Nevšímejte si Katky Vostré

S oblibou si na webu pročítám články, postřehy, úvahy, a stejně rád se nechávám myšlenkami druhých lidí inspirovat. Když však pomyslím na to, kolik obsahu jsem již četl, shlédnul nebo poslechl a porovnám to se svou publikační činností, cítím se zahanben.

Přitom bych skutečně rád psal a sdílel své myšlenky. Také chci někoho inspiroval svými životními zkušenostmi a šířil je do světa. A věřte mi, že tohle už mohu napsat, neboť jsem ročník 68 a už mám něco „odlétáno“. Napsal bych třeba, aby lidé neopakovali moje chyby. Navíc jsem přesvědčen, že mi čtenáři velkoryse odpustí mou stylistickou neobratnost, pokud ji ovšem nahradím nějakým zajímavým tématem.

Dal jsem jí něžné dívčí jméno Katka, něžná ale není

Jsem si jist, že tou hlavní příčinou proč mám tak slabou produktivitu v psaní je „autocenzura“. Poněvadž jsem zvyklý věci pojmenovávat podle sebe, pojmenoval jsem ji „Káťa Vostrá“. Její přísný a neústupný hlas ke mně promlouvá, kdykoliv se rozhodnu psát a usedám ke klávesnici. Rozhodně si servítky nebere. Ostatně, může si to dovolit, protože není svázána přílišnou korektností.

„Ty píšeš? Můžeš mi říct, proč a co píšeš? Myslíš, že někoho zajímá, co si myslíš?“
„Můžeš mi říct, jaká autorita za Tebe promlouvá a dává tvým „rádoby moudrům“ vážnost a důvěryhodnost?“
„Alexi, chceš mi snad naznačit, že lidé mají tvým slovům uvěřit jenom proto, že si je napsal?“
„Hele, pěkně se uklidni, nalej si kafe, zavři víko a říkám Ti naposledy, nech to bejt.“

Panečku, ta umí být opravdu Vostrá.

Po tomto výchovném rozhovoru, odehrávajícím se naštěstí jen v mé hlavě, si obvykle povzdechnu a smutně zaklapnu laptop. Káťa dosáhla svého a já prožívám svou další osobní tragédii. Svět nebude mými myšlenkami spasen ani vychován a já se dál budu trápit nad velikostí, respektive maličkostí mého publikačního skóre. A to je věru mrzuté, protože jak víme, chlapi obvykle trpí, když u nich má něco malou velikost. Utěšuji se tím, že v tom snad nejsem zcela sám. Možná i další obyvatelé rozlehlého internetu mají svou vlastní verzi Katky Vostré, která jim brání stejně jako mě zvelebovat svými inspirativními myšlenkami okolní svět.

Pravidlo pana Parreta

Co když jde o pravidlo pana Parreta, platné i pro on-line svět, a já zcela nedobrovolně patřím k těm 80 % uživatelů, kteří jsou odsouzeni být pouhým konzumentem obsahu? Jenže, je možné se z toho šuplíku vymanit? Nebo jde o pouhou výmluvu, abych si sám pro sebe ospravedlnil svou ukrutnou lenost?

Alex Kozák
Jsem lidový filozof po dědečkovi a konzultant na volné noze. Nabízím svůj pohled na věci i události okolo mne. Nenutím nikoho, aby s mými názory souhlasil nebo je přijímal. Píšu si co chci a o čem chci.

Sdílet článek:

Další články rubriky:

Odesláno

Vaše zpráva byla odeslána

Děkuji za vaši zprávu. Odpovím na ní hned, jakmile to bude možné.